www.dermatologiepropraxi.cz 178 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2023;17(4):177-186 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Bakteriální infekce kůže I. – infekce vyvolané grampozitivními bakteriemi Infekce vázané na adnexa – vlasové folikuly Tyto infekce s následnými zánětlivými změnami postihující vlasový folikul nejčastěji vyvolávají streptokoky (Streptococcus pyogenes) nebo stafylokoky (Staphylococcus aureus), může se jednat i o infekce smíšené. U infekce lokalizované pouze do oblasti infundibula hovoříme o ostiofolikulitidě, s klinicky patrnými drobnými papulopustulami postihující nejčastěji oblast vousů, či trupu. U tohoto postižení je většinou zpravidla dostačující zevní aplikace dezinfekčních a vysychavých roztoků, případně dezinfekčních lihových roztoků s chloramfenikolem či erytromycinem. Folikulitida je termín popisující zánětlivé změny prostupující celý vlasový folikul. Klinicky se folikulitida projevuje jako papulopustula či pustula na zánětlivé spodině, postihující opět typicky oblast obličeje, vousů (nutné odlišit pseudofolliculitis barbae), trupu ale i končetin. Při mnohočetných projevech postižení označujeme jako folliculitis simplex disseminata (Obr. 1) (4). Při mnohočetném výskytu, výraznější zánětlivé spodině je vedle intenzivní lokální léčby (antibiotické lihové roztoky, dezinfekční roztoky) vhodné zvažovat i celkovou terapii antibiotiky se širším spektrem pokrývající jak streptokokovou tak i stafylokokovou infekci (aminopenicilin, klindamycin). Další formou infekce vázané na vlasové folikuly je furunculus (Obr. 2) a carbuculus, jedná se o infekci primárně lokalizovanou do dermis, do oblasti vlasového bulbu. Furunkl představuje postižení jednoho folikulu (drobný absces), kdežto karbunkl jsou splývající furunkly do většího abscesu (5). Klinicky se furunkl projevuje jako papula, drobný nodul v centru s nekrotickým čepem. Karbunkl je pak větší nodul, někdy také s nekrotickým čepem, či prosvítajícím purulentním obsahem. Pohmatově může být tuhý nebo měkký již na podkladě kolikvace. Okolí je erytematózní, zánětlivě prosáklé, může být přítomna i okolní celulitida (flegmóna). Pacienti mohou být subfebrilní s pocitem zimnice, třesavky a výraznou bolestivostí postižené lokality. V léčbě se uplatňuje kombinace lokální a celkové léčby, a především chirurgického přístupu. U menších projevů lze provádět jen punkci s následnou dezinfekcí a aplikací lokálních antibiotik. U větších nodulů provedeme v lokální anestezii incizi s plnou evakuací purulentního obsahu, následně výplach s peroxidem či jodovou dezinfekcí a případně zavádíme rukavicový drén. Celkově jsou indikována antibiotika se širším spektrem (aminopenicilin s inhibitorem β-laktamázy, klindamycin, okrajově i tetracyklinová antibiotika) (5–7). U furunklu v obličeji s výraznější zánětlivou reakcí v okolí jsou indikována také celková antibiotika vždy (8). Infekce vázané na adnexa – nehtový aparát Za akutním zánětem nehtů nejčastěji stojí bakteriální infekce, vedle stafylokoků (S. aureus, epidermidis), streptokoků (S. pyogenes, agalactiae) mohou být tyto infekce vyvolány i enterokoky. K bakteriální infekci nehtového lůžka přispívají drobná traumata, záděry či i probíhající onychomykóza nebo i diabetes mellitus. Pokud se akutní zánět nehtu vrací velmi často nebo pokud nedochází k adekvátnímu zhojení po antibiotické léčbě ani po několika týdnech, pak mluvíme o chronickém zánětu nehtů. Chronická paronychia nejčastěji postihuje pracovníky v některých typech zaměstnání, jako je umývání, gastronomie, kadeřnictví či pečovatelské služby. Vedle chronické bakteriální infekce je nutné u těchto pacientů myslet i na kvasinkovou či smíšenou bakteriální a kvasinkovou infekci (1, 9). V klinickém obraze dominuje erytém, edém a výrazná bolestivost nehtového aparátu, často může být i spontánní sekrece purulentního obsahu. V léčbě je vhodné provedení drobné punkce, či drobné incize s evakuací purulentního obsahu (vhodný je odběr na bakteriologické či mykologické vyšetření), následné dezinfekci a aplikaci lokálních antibiotik (bacitracin, neomycin, kyselina fusidová, chloramfenikol, gentamycin, či erytromycin). Celková antibiotika je vhodná volit cíleně dle kultivace při neúspěchu lokální terapie (7). Tab. 1. Přehled dělení pyodermií dle anatomické lokalizace infekce Anatomické postižení kůže Typ pyodermie Patogen Pyodermie vázaná na adnexa Folliculitis Streptococcus pyogenes, Streptococcus agalatie, Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis Furunkl Karbukl Absces Paronychia Pyodermie povrchové Impetigo makulovezikulózní Streptococcus pyogenes Impetigo bulózní Staphylococcus aureus SSSS Staphylococcus aureus Toxin – ETA, EXB TSS Staphylococcus aureus TSST-1 Spálová horečka Streptococcus pyogenes, erytrogenní toxiny Streptokokový TSS Streptococcus pyogenes, toxin erytrogenní, streptolysin O Pyodermie hluboké Ekthyma Hlavně Streptococcus pyogenes Erysipel Hlavně Streptococcus pyogenes Celulitis Staphylococcus aureus i Streptococcus pyogenes Pyomyositida Streptococcus pyogenes, pneumonie Nekrotizující fasciitida Streptococcus pyogenes, anaerobní infekce SSSS – stafylokokový syndrom opařené kůže, TSS – syndrom toxického šoku, ETA – exfoliativní toxin A, ETB – exfoliativní toxin B, TSST-1 – toxin 1 syndromu toxického šoku Obr. 1. Folliculitis simplex, četné pustuly, papulopustuly na trupu Obr. 2. Karbunkly obličeje, patrný i centrální nekrotický čep
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=