www.dermatologiepropraxi.cz 6 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2024;18(1):5-9 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Bakteriální infekce kůže II. – infekce vyvolané gramnegativními bakteriemi vením nehtu v důsledku pyocyaninu, modrozeleného pigmentu produkovaného pseudomonádou (Obr. 1) (3, 4). Predisponujícími faktory jsou časté nebo dlouhodobé vystavování se vodě, nadměrné používání detergentů a mýdel, poranění nehtů a další příčiny, které vedou k onycholýze a usnadnění sekundární infekci nehtové ploténky. Diagnóza syndromu zelených nehtů je obvykle klinická. V případě potřeby lze potvrdit Gramovým barvením a kultivací exsudátu či fragmentů nehtů. Diferenciální diagnostika zahrnuje subungvální hematom, melanocytární névus, melanom a Aspergilovou infekci. Jedná se sice o benigní postižení, ale léčba je poměrně svízelná. Lokální aplikace antibiotik, jako je např. tobramycin, je ideální v podobě roztoků po několik týdnů. Lze využít i 2% chlornanu sodného (bělidla). Nutná jsou i režimová opatření, vyhýbat se nadměrnému namáčení, či používání detergentů a mýdel. U nereagujících případů je možná i chirurgická abraze a sanace nehtového lůžka (3, 5). Pseudomonádová pyodermie je zpravidla povrchová bakteriální infekce kůže (principiálně jako např. streptokokové impetigo, vzácněji i jako hluboká pyodermie) vyvolaná Pseudomonas aeruginosa. Tato forma pyodermie zpravidla komplikuje chronické rány, jako jsou popáleniny, dekubity, či bércové vředy (Obr. 2), u kterých je zpravidla zdrojem výrazné progrese defektu s nazelenalým povlakem či nekrózou (5, 6). Může se vyskytovat i u pacientů s ekzém. dermatitidou na rukou, ploskách či v intertriginózní lokalizaci, kde vytváří macerovaná, někdy i nazelenalá ložiska v okrajích drolivá (používán i termín projevy „okousané moly s myším zápachem“). V terapii se uplatňují antibiotika s dobrou citlivostí na pseudomonády, tzv. antipseudomonádová antibiotika, jako je peperacilin/tazobaktam, či cefalosporin 4. generace cefepim. U pseudomonádou komplikovaných defektů je celková, navíc parenterální, antibiotická terapie nutná k zabránění progrese defektu a navození fáze čistění (7). Pseudomonádová folikulitida je spojena s častým používáním saun, vířivek a bazénů s nízkým obsahem chloru. V klinickém obraze dominují folikulárně vázané papuly a papulopustuly s edémem a erytémem okolí. Projevy vznikají poměrně rychle do 48 hodin po expozici rizikovým vlivům a odeznívají většinou i spontánně do 2 týdnů. V léčbě se uplatňují antibiotické lihové roztoky s chloramfenikolem či gentamycin v gelové podobě. U nutné systémové terapie je možná terapie chinolony (8). Pseudomonádový Hot-Foot syndrom se objevuje u pacientů po koupání ve vodě s vysokou koncentrací Pseudomonas aeruginosa. Plosky mohou být difuzně erytematózní, výrazně bolestivé. Na nosných částech se vytváří výrazně bolestivé erytematózní noduly. Obdobné projevy se vzácněji objevují i na dlaních. Celkové příznaky jsou spíše vzácnější. Projevy odeznívají většinou na symptomatické terapii (9). Ecthyma gangrenosum je projevem vážné pseudomonádové infekce. U tohoto postižení dochází k proliferaci patogena v cévní stěně a následně k trombóze s rozvojem mikrovaskulárního okluzivního syndromu (10). Ecthyma gangrenosum může být i kožním projevem septického stavu vyvolaného Pseudomonas aeruginosa. Kožní projevy jsou erytematózní nebo lividní makuly, nejčastěji lokalizované v anogenitální oblasti nebo na končetinách. Mohou být komplikovány tvorbou vezikul a bul. V důsledku prohlubující se ischemie vznikají nekrotické léze a následně i defekty (Obr. 3). Biopticky lze prokázat obliterující vaskulopatii s nekrózou epidermis a průkazem patogena v cévní stěně při Gramově barvení. Vhodný je i odběr hemokultury. Cílená parenterální antibiotická terapie (piperacitlin/tazobaktam, cefalosporiny, chinolony) je zásadní. U mnohočetného výskytu při plně rozvinuté sepsi je prognóza vážná (11). Infekce vyvolané Neisseria meningitidis Rozlišujeme akutní a chronickou formu meningokokcemie, vyvolanou aerobním gramnegativním diplokokem Neisseria meningitidis. Tyto infekce patří mezi méně časté, ale o to více potencionálně až život ohrožující, Tab. 1. Přehled gramnegativních bakterií, hlavní diagnostika, léčba Patogen Průkaz patogena ATB terapie Pseudomonas aeruginosa Kultivace, PCR Piperacilin/tazobaktam; cefalosporiny 3. a 4. generace, chinolony, chloramfenikol Neisseria meningitidis Kultivace, aglutinační test, PCR Cefalosporiny 3. generace, penicilin, ciprofloxacin Bartonella henselae Histopatologie – stříbření, PCR, kultivace Klaritromycin, azitromycin, doxycyklin Francisella tularensis Histopatologie, Gramovo barvení, PCR, kultivace gentamycin, ciprofloxacin, doxycyklin Haemophilus influenzae Kultivace Cefalosporiny 3. generace Obr. 1. Nazelenalé až modravé zbarvení nehtové ploténky při infekci Pseudomonas aeruginosa, tzv. syndrom zeleného nehtu Obr. 2. Defekty dolní končetiny komplikované pyodermií s kultivačně prokázanou Pseudomonas aeruginosa Obr. 3. Ecthyma gangrenosum, nekrotický defekt s hemoragickou krustou a jemnou purpurou v okolí
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=