www.dermatologiepropraxi.cz 12 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2025;19(1):11-15 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Seboroická dermatitida Anamnéza, klinický obraz a asociovaná onemocnění V anamnéze pacienti udávají aktivní projevy se šupením, subjektivně pak pálení či svědění. Období aktivních vzplanutí se střídá s fázemi remise. Aktivita onemocnění souvisí i s klimatickými vlivy. Zhoršení je pozorováno v zimních měsících a v časných jarních měsících (agravace změnou vlhkosti prostředí), zatímco v letní době se kožní nález zklidňuje. V době akutních projevů může být stav komplikován sekundárními infekcemi lokalizovanými v intertriginózních oblastech. V lézích může docházet k přerůstání kandidových původců (kojenecká plenková dermatitida). Vzácně se pak mohou vyskytnout závažné projevy typu generalizované seborhoické erytrodermie. Zhoršení lze pozorovat i při lokálních traumatech (škrábání) či při emočním stresu. Závažnější projevy vídáváme také u některých neurologických jednotek, např. u Parkinsonovy choroby a dále u onemocnění AIDS, kongestivního srdečního selhávání a u imunosuprimovaných nezralých novorozenců. Klinické projevy jsou typické šupením od mírného stupně po rozsáhlé, lpící krusty. Změny se mohou šířit z oblasti kštice (Obr. 2) na čelo, zadní partie šíje a na oblasti retroaurikulární (Obr. 3). Kožní eflorescence se manifestují jako mastné šupení na erytémové, zánětlivé kůži, objevuje se i mokvání (podezření na sekundární infekci) a nezávisle se může vyvinout i blefaritida. Distribuce lézí je typicky v seborhoických, ovlasených partiích hlavy a krku (skalp, čelo, obočí, linie řas, vousatá část obličeje, nasolabiální rýhy a retroaurikulární krajina, Obr. 4). U seborhoické dermatitidy kštice pozorujeme infiltrovaná, šupící se ložiska s olupováním. Postižení kštice probíhá chronicky s recidivami. Klinicky zjišťujeme přítomnost papulek a skvam a erytému. Subjektivně se objevuje svědění až pálení, ale i pocity pnutí. Méně často se setkáváme s nešupícími se projevy v okolí pupku, v axilách, pod prsy a ve tříslech, na perineu a anogenitálně. Nejčastějším typem v konfiguraci bývá anulární nebo geografické šupení, vzácněji pak pityriasiformní postižení trupu a šíje s periferním šupením ovoidních ložisek (napodobuje pityriasis rosea). Diagnostika Diagnostika obvykle spočívá na hodnocení klinických projevů a na anamnéze. Histologické vyšetření může být významné u nemocných s projevy exfoliativní dermatitidy. V diagnóze musíme pomýšlet i na řadu dalších možných kožních klinických jednotek – chronická granulomatózní onemocnění, xerotické ekzémové projevy, sebopsoriáza, tinea amiantacea, tinea versicolor, deficity vitaminu B a zinku, stafylokokové blefaritidy, onemocnění Letterer-Siwe (akutní diseminovaná histiocytóza) apod. Diferenciální diagnostika (5) Akutní kožní lupus erythematosus (ACLE) Alergická kontaktní dermatitida Asteatotický ekzém Kutánní kandidózy Kožní manifestace gastrointestinálních chorob Kožní manifestace glukagonomového syndromu Lékové exantémy Erythrasma Léky indukované fotosenzitivity Extramamární Morbus Paget Impetigo Intertriginózní dermatitidy Iritační dermatitidy Lichen simplex chronicus Histiocytóza z Langerhansových buněk Numulární ekzémy Pemphigus foliaceus a pemphigus erythematosus Pityriasis rosea Tinea capitis, tinea corporis, tinea cruris a tinea versicolor Dermatitis perioralis Atopická dermatitida u dětí Omenn syndrome (familiární retikuloendotelióza s eozinofilií, těžká kombinovaná imunodeficience s hypereozinofilií) Laboratorní vyšetření Nejsou nutná. Diagnóza je většinou stanovena na základě anamnézy a klinického obrazu. Bioptické vyšetření může být výObr. 1. Cradle cap – crusta lactea u kojenců Obr. 2. Dermatitis seborrhoica capilitii Obr. 3. Dermatitis seborrhoica retroauricularis Obr. 4. Dermatitis seborrhoica faciei
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=