www.dermatologiepropraxi.cz 100 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2025;19(3):98-101 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Současné možnosti terapie chronické spontánní kopřivky Ojediněle se provádí i onkologický screening – onkomarkery, rentgen srdce a plic, ultrazvukové vyšetření břicha (1). Testem s autologním sérem se vyšetřují tzv. funkční protilátky. 5 ml srážlivé venózní krve se ponechá 30 minut při pokojové teplotě, následně se centrifuguje (2000 otáček/15 minut). 0,05 ml autologního séra se aplikuje intradermálně. Negativní kontrola se provádí aplikací stejného množství fyziologického roztoku. Test se odečítá za 15 a 30 minut. Pozitivní reakce se projeví vznikem pomfu, který je minimálně o 2 mm větší než pomf vzniklý v místě aplikace fyziologického roztoku (6). Prognóza onemocnění Chronická spontánní kopřivka trvá obvykle 1–4 roky, ale po odeznění dochází až u třetiny pacientů k recidivě onemocnění. Přítomnost protilátek proti thyreoperoxidáze a nedostatečná odpověď na léčbu antihistaminiky jsou spojeny s vyšším rizikem recidivy CSU (2). U pacientů s IgE autoprotilátkami (tzv. autoalergie) je pravděpodobná dobrá odezva na anti IgE terapii, úlevu pociťují již po první nebo druhé aplikaci omalizumabu. Pacienti s IgG autoprotilátkami (tzv. autoimunita) obvykle pomaleji reagují na anti IgE terapii, většinou až po 3. dávce, ale je u nich dobrý efekt terapie cyklosporinem A (3). Terapie V léčbě je nutno především vyloučit možné vyvolávající faktory, léčit infekce, vysadit léky, které mohou kopřivku vyvolávat, zejména nesteroidní antiflogistika, případně provést výměnu za léky jiných lékových skupin. Vhodné je omezit příjem tzv. pseudoalergenů doporučenou dietou, zejména vynechat potraviny uměle dochucované, doslazované a dobarvované. Současně s těmito opatřeními jsou lékem první volby nesedativní H1 – antihistaminika (H1–AH) druhé generace ve standardní dávce. Nejvíce používanými jsou loratadin a desloratadin, cetirizin a levocetirizin, fexofenadin, bilastin a rupatidin. Jejich průchod přes hematoencefalickou bariéru je omezený, proto nemají žádné nebo jen minimální sedativní účinky. Nejnovější H1–AH II. generace působí i imunomodulačně, redukují preformované i novotvořené mediátory, cytokiny i chemokiny (7). U více než poloviny pacientů je tato léčba nedostačující, proto je doporučeno dle současných mezinárodních doporučení navýšit dávku nesedativních H1–AH až na čtyřnásobek standardní dávky. Pacienti, kteří neodpovídají na standardní dávku, mají až 60% šanci, že dosáhnou lepší terapeutické odpovědi při vyšší než standardní dávce (1, 8). U kopřivek, u kterých příznaky přetrvávají i při navýšené dávce antihistaminik, je doporučena 2. linie terapie, do níž patří dle současných guidelines biologická léčba omalizumabem. V případech, které nereagují na terapii omalizumabem, je doporučována 3. linie terapie cyklosporinem A (1). Systémové kortikosteroidy jsou v současné době doporučeny pouze ke krátkodobé terapii akutní kopřivky nebo u exacerbací kopřivky chronické. Pro závažné vedlejší účinky nejsou doporučeny k dlouhodobé terapii chronických kopřivek. Omalizumab Pro těžkou a středně těžkou chronickou spontánní kopřivku s angioedémem, která nereaguje na zvýšenou dávku AH, je indikována biologická terapie omalizumabem. Omalizumab je humanizovaná monoklonální anti IgE protilátka, z 95 % je tvořena lidským imunoglobulinem IgG1, ke kterému je v oblasti hypervariabilních úseků připojena myší anti IgE protilátka. Omalizumab se selektivně váže na konstantní doménu Fcε 3 sérového IgE, tedy v místě vazby IgE s buněčnými receptory. Vazbou omalizumabu na cirkulující IgE dochází ke vzniku biologicky inertní molekuly, čímž je zabráněno reakci mezi IgE a receptorem Obr. 1. Splývající pomfy na horních končetinách Obr. 2. Výsev pomfů na trupu
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=