www.dermatologiepropraxi.cz 20 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Vitamin D a jeho klinické využití DERMATOLOGIE PRO PRAXI Některé studie poukazují na nepříznivý vliv nedostatku vitaminu D na celkovou mortalitu. Gaksch a spolupracovníci publikovali v roce 2017 metaanalýzu zahrnující téměř 27 000 jedinců, která prokázala souvislost nízkých sérových koncentrací vitaminu D a zvýšeného rizika úmrtí ze všech příčin (18). Tyto výsledky podpořila i následující studie Aspelunda a spolupracovníků zahrnující více než 10 000 jedinců, avšak statistická síla těchto studií nebyla dostatečná k průkazu kauzality tohoto vztahu (19). Dalším studovaným vztahem deficitu vitaminu D je vztah k plicním onemocněním, a to především z důvodu jeho známých imunomodulačních, protizánětlivých, protiinfekčních a také protinádorových vlastností. Přesto, že výsledky dosud publikovaných studií nepřinesly jednoznačné závěry, některé z nich poukázaly zejména na možné vyšší riziko plicních nádorů u deficitu vitaminu D a jeho snížení po jeho suplementaci. Rovněž některé studie prokázaly horší průběh plicních infekcí u pacientů s nedostatkem vitaminu D (20, 21). Diabetes mellitus je rovněž onemocněním s popsaným vztahem k saturaci vitaminem D. Několik studií prokázalo vyšší výskyt deficitu vitaminu D u diabetes mellitus 1. typu (T1DM) v porovnání se zdravými jedinci a rovněž asociaci deficitu vitaminu D s vyšší prevalencí a časným začátkem T1DM (22). Několik prací také prokázalo, že expozice sníženým koncentracím vitaminu D v těhotenství je spojena se zvýšeným rizikem rozvoje T1DM a také, že suplementace vitaminem D v dětství vede ke snížení rizika vzniku T1DM (23, 24). Kauzální vztah deficitu vitaminu D a vzniku T1DM však nebyl dosud přesvědčivě prokázán. Pokud se týká diabetes mellitus 2. typu (T2DM) a inzulinové rezistence, bylo prokázáno, že deficit vitaminu D má negativní vliv na rozvoj inzulinové rezistence a je rovněž spojen s dysfunkcí β-buněk pankreatických ostrůvků (25). Kauzální vztah však ani zde není jednoznačně prokázaný a studie s podáváním vitaminu D neprokázaly jeho vliv na snížení rizika T2DM (26). Zhodnocení stavu zásobení vitaminem D, suplementace a prevence deficitu Americká Endocrine Society vydala v roce 2024 nová doporučení, jak a kdy hodnotit stav a zásobení organismu vitaminem D a jak postupovat při jeho deficitu. Základní doporučení jsou následující: V dostupných studiích klinických studiích u dětí a adolescentů ve věku 1–18 let byly podávány dávky 300–2 000 IU (7,5–50 μg) s váženým denním průměrem přibližně 1 200 IU (30 μg). U dospělé populace do 75 let věku není doporučena empirická suplementace vitaminu D 25(OH)D. Ve věkové skupině nad 75 let věku je doporučena suplementace vitaminem D z důvodu potenciálního snížení mortality. V klinických studiích byly podávány dávky 400–3 333 IU (10–83 μg) denně s váženým průměrem přibližně 900 IU (23 μg) denně. V graviditě se doporučuje empirická suplementace vitaminu D, jehož dávky se v relevantních klinických studiích pohybovaly v rozmezí 600–5000 IU (15–125 μg) denně s váženým průměrem přibližně 2500 IU (63 μg) denně. U dospělých jedinců s vysoce rizikovým prediabetem je kromě režimových opatření doporučena empirická suplementace vitaminem D se snahou snížit riziko progrese do diabetu. V relevantních klinických studiích se dávka pohybovala v rozmezí 842–7 543 IU (21–189 μg) denně s váženým průměrem přibližně 3 500 IU (88 μg) denně. U dospělých jedinců nad 50 let věku, u kterých je indikována suplementace vitaminem D je doporučeno upřednostnit denní podávání nižších dávek cholekalciferolu, před podáváním vyšších dávek v delších intervalech (14). Pokud se týká zhodnocení stavu zásobení vitaminem D, doporučeným parametrem je stanovoání koncentrací 25(OH)D. Plošné rutinní stanovování hladin 25(OH)D v populaci není doporučováno. Je však vhodné u pacientů v riziku deficitu vitaminu D. Doporučené dávky cholekalciferolu jsou uvedené v tabulce (Tab. 3). Doporučené dávky kalcifediolu jsou uvedené v tabulce 4 (5). K uvedeným doporučeným denní dávkám je potřeba uvést, že denní dávka vitaminu D přijímaná běžnou stravou je variabilní a pohybuje se u dospělých lidí přibližně v rozmezí 100–1 000 IU denně. K těmto doporučením, která vycházejí z předchozích studií je však nutno uvést, Tab. 3. Doporučené dávky vitaminu D Věk Doporučená denní dávka (IU/den) Bezpečný horní limit (IU/den) 0–12 měsíců 400–1 000 2 000 1–18 let 300–2 000 5 000 19–75 let 400–3 000 (není však doporučena rutinní suplementace) 10 000 > 75 let 400–3 000 10 000 Těhotenství 600–5 000 5 000 Upraveno dle: a) Holick MF, Binkley NC, Bischoff-Ferrari HA, et al. Evaluation, treatment and prevention of vitamin D deficiency: an Endocrine Society Clinical Practice Guideline. J Clin Endocrinol Metab. 2011;96:1911-1930. b) Demay MB, Pittas AG, Bikle DD, et al. Vitamin D for the Prevention of Disease: an Endocrine Society Clinical Practice Guideline. J Clin Endocrinol Metab. 2024; 109:1907-1947. Tab. 4. Doporučené suplementační režimy kalcifediolu Populace (požadovaná koncentrace 25(OH)D) Tíže deficitu dle koncentrace 25(OH)D Léčba kalcifediolem Obecná populace (> 62,5 nmol/l, tj. < 25 ng/ml) Těžký deficit (< 25 nmol/l, tj. < 10 ng/ml 255 μg 1× týdně po dobu 5 týdnů Poté pokračovat v režimu pro nedostatečnost Nedostatečnost (25–62,5 nmol/l, tj. < 10–25 ng/ml) 255 μg 1× měsíčně Pacienti s osteoporózou a další skupiny se zvýšeným rizikem nedostatku vitaminu D (> 75 nmol/l, tj. < 30 ng/ml) Těžký deficit (< 25 nmol/l, tj. < 10 ng/ml 255 μg 1× týdně po dobu 5 týdnů Poté pokračovat v režimu pro nedostatečnost Nedostatečnost (25–62,5 nmol/l, tj. < 10–25 ng/ml) 255 μg 1× za 3–4 týdny Upraveno dle: Casado E, Quesada JM, Naves M, et al. SEIOMM recommendation on the prevention and treatment of vitamin D deficiency. Re. Osteoporos Metab Miner. 2021;13:84-89.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=