Dermatol. praxi. 2011;5(3):119
Dermatol. praxi. 2011;5(3):124-125
Článek je zaměřen na některá kožní onemocnění, která se mohou vyskytovat u sportovců. Tyto kožní choroby dělíme na dermatózy z mechanických příčin, dermatózy způsobené vlivem zevního prostředí, kožní infekce a imunitní reakce s kožními projevy při sportu. V tomto článku se věnujeme dermatózám způsobeným mechanickou zátěží.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):126-130
Akné vulgaris postihuje více než 40 % adolescentních žen. Nadměrná činnost kožních mazových žláz s hyperkeratinizací, folikulární okluzí, pomnožením bakterie Propiobacterium acnes a zánětlivou reakcí představují nejvýznamnější patogenetické faktory akné. Hormonální antiandrogenní léčba je zaměřena na androgeny metabolizující buňky pilosebaceózní jednotky. Orální kontracepce snižuje počet lézí akné komplexním působením: zvyšuje hladinu globulinu vázajícího pohlavní hormony, snižuje hladinu volného testosteronu a hladinu celkových androgenů, inhibuje buněčné receptory pro androgeny a omezuje periferní konverzi androgenů. Kombinace ethynil-estradiolu...
Dermatol. praxi. 2011;5(3):131-132
Akné patří k nejčastějším chorobám léčeným v kožních ambulancích. Postihuje značné procento populace, nikoli jen v období puberty. Poznání etiopatogeneze se neustále rozšiřuje, vědecká bádání se stále více zaměřují na molekulární úroveň. Jsou odhalovány nové receptory a s tím souvisí i vývoj nových účinných látek. O jedné perspektivní molekule podává zprávu následující text.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):134-139
Autorka se zabývá obličejovými dermatózami od období novorozeneckého věku až do puberty. Z velkého počtu možných onemocnění vybírá nejčastější diagnózy, probírá možnosti léčby a diferenciální rozvahu.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):140-145
Dermatolovenerologové se velmi často setkávají s problémem předpisu lokálních i systémových léků kojícím ženám. Každý lékař by měl znát potenciální rizika jednotlivých léků, aby mohl zvolit terapii nejvhodnější pro danou diagnózu. O eventuálním riziku léčby by měl vždy informovat matku. Cílem tohoto článku je podat přehled základních léčebných možností v období kojení.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):146-149
Počet všech kožních nádorů v posledních desetiletích exponenciálně stoupá. Souvisí to nejen se zlepšující se diagnostikou, ale současně s nadměrnou expozicí UV záření. V článku jsou diskutovány účinky UV záření na kůži, možnosti ochrany pro běžnou populaci a specifika fotoprotekce u pacientů po transplantaci solidního orgánu.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):150-151
Popisujeme případ 52leté ženy s diagnózou retikulární erytematózní mucinózy. Pacientka docházela na naší ambulanci pro opakované výsevy figurovaných erytémových ložisek na trupu a pažích. Úvodní léčba kortikosteroidy a antihistaminiky byla málo efektivní, po histologickém určení diagnózy následovala léčba antimalariky, která vedla k rychlému zhojení.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):152-154
V článku jsou popisovány zkušenosti s léčbou popálenin u dětí, které byly léčeny na oddělení a ambulanci dětské chirurgie a traumatologie fakultní nemocnice v Hradci Králové. Po úvodním pojednání o popáleninách jsou popsány možnosti použití různých léčebných prostředků a chirurgických metod k ošetření popálenin. K článku je uvedená četná fotodokumentace.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):156-159
Toxická epidermální nekrolýza byla poprvé popsána skotským dermatologem Alanem Lyellem v roce 1956. Proto tato nozologická jednotka nese označení Lyellův syndrom. Jedná se o extrémně vzácné onemocnění projevující se rozsáhlou kožní nekrolýzou a systémovou toxicitou. Pouze včasná diagnostika, neodkladné zahájení terapie, kvalitní nutrice a péče o ránu, spolu s precizní mikrobiologickou monitorací, může zlepšovat prognózu takto postižených pacientů. V kazuistice předkládáme případ těžce postižené mladé ženy vietnamské národnosti léčené cyklosporinem A.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):171-174
Epikutánní testy jsou v praxi používanou vyšetřovací metodou v diagnostice kontaktní alergické dermatitidy. Jsou vysvětleny typy epikutánních testů, technika provedení a způsob hodnocení. Závěrem jsou uvedeny výsledky epikutánních testů na Klinice chorob kožních a pohlavních FN a UP Olomouc v roce 2010.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):175-177
Kazuistika ženy s psoriázou, která podstoupila biologickou léčbu, přináší ukázku toho, jaký význam může mít tato moderní léčba pro pacienty s tímto celoživotním onemocněním. Psoriáza je velmi zatěžující choroba, při které pacienti strádají nejen po stránce fyzické, ale i psychické a sociální. Biologická léčba umožňuje těmto lidem návrat do aktivního života a výrazně zvyšuje jejich kvalitu života.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):160-162
Program H plus s. r. o., Praha Chemický peeling je aplikace chemické látky na kůži za účelem kontrolovaného poškození epidermis a části dermis, kdy následným sekundárním hojením dojde k regeneraci z adnexálních struktur s výsledným zlepšením barvy a textury kůže. Hloubka průniku závisí na typu a koncentraci chemické látky, přípravě před zákrokem, lokalizaci, fototypu a míře aktinického poškození kůže. Kromě kosmetických indikací jako odstranění hyperpigmentací, zlepšení akné, jizev a jemných vrásek má CHP velký význam v prevenci a léčbě prekanceróz a nemelanomových kožních nádorů.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):167-169
Poruchy pigmentace, zejména v krajině obličeje, patří mezi psychosociálně velmi významné problémy, o jejichž řešení se musí dermatolog často pokoušet. Tyto poruchy mohou negativně ovlivňovat i kvalitu pacientova života. Diferenciálně diagnosticky je třeba uvažovat v rámci dosti početné skupiny stavů, které mohou vyústit právě v posuny pigmentace. Kromě faktorů lokálně působících je nutno uvažovat ale i o poruchách vrozených, či o projevech systémových onemocnění, či o následcích užívání léků. Článek podává stručný přehled týkající se problematiky melazmatu a možností jeho léčby.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):164-166
Pacientům je dnes v lékárnách k dispozici četné množství preparátů určených pro aplikaci na kůži. Tyto přípravky ovšem nejsou srovnatelné, z hlediska klinické evidence, s jejich používáním. Lékaři a lékárníci by si měli při doporučování těchto přípravků tuto skutečnost uvědomit. Článek dále diskutuje možnost používání magistraliter léčiv bez lékařského předpisu.
Dermatol. praxi. 2011;5(3):178