Dermatol. praxi. 2016;10(1)
Dermatol. praxi. 2016;10(1):6-9 | DOI: 10.36290/der.2016.002
Kopřivka je kožní onemocnění charakterizované výsevem pomfů, angioedémem nebo kombinací obojího. Pomfy se vyvíjejí rychle během minut, mizí do 24 hodin, angioedémy mohou přetrvávat až 72 hodin. Výsev pomfů může pokračovat dny, týdny i měsíce. U chronické kopřivky symptomy přetrvávají více než 6 týdnů. Chronická kopřivka se dělí na kopřivku indukovatelnou (CINDU) a chronickou spontánní kopřivku (CSU). Příčinou chronické spontánní kopřivky mohou být infekce, pseudoalergie, autoreaktivita nebo její příčina zůstává neznámá. Aktivita kopřivky je hodnocena tzv. UAS (urticaria aktivity score). Lékem první volby jsou nesedativní H1-antihistaminika ve standardní...
Dermatol. praxi. 2016;10(1):10-15 | DOI: 10.36290/der.2016.003
Akné je polymorfní zánětlivá choroba pilosebaceózní jednotky. Klinické projevy se zpravidla opakují roky, a akné se proto dnes považuje za chronické onemocnění. Dnešní strategie léčby zahrnuje indukční fázi následovanou fází udržovací. Udržovací léčba (maintenance therapy) může být definována jako pravidelné užívání vhodného léčebného prostředku k zabezpečení remise akné. Udržovací léčba, zjednodušeně řečeno, zahrnuje léčbu mikrokomeda. Základem terapie jsou tedy komedolytické preparáty, především lokální retinoidy. Jako alternativa retinoidů může být užita kyselina azelaová. Benzoylperoxid je vhodný v kombinaci s lokálními retinoidy zejména při přítomnosti...
Dermatol. praxi. 2016;10(1):16-19 | DOI: 10.36290/der.2016.004
V léčbě periorální dermatitidy se dává přednost místní léčbě (metronidazol, lokální antibiotika, azelaová kyselina, pimecrolimus, tacrolimus). Celková léčba antibiotiky, isotretinoinem nebo krátkodobým pulzem kortikosteroidy se doporučuje při selhání místní léčby. „Zero therapy“ – nulová léčba znamená vysazení místních preparátů, léků i kosmetik. Lokální kortikosteroidy jsou u periorální dermatitidy kontraindikované.
Dermatol. praxi. 2016;10(1):20-23 | DOI: 10.36290/der.2016.005
Povrchové mykózy kůže vznikají v důsledku infekce parazitickými houbami. V letním období se počet případů zvyšuje vzhledem k vyšším teplotám, pocení, neprodyšnému oblečení, obuvi, vyššímu počtu sportovních aktivit. Dle etiologie můžeme povrchové mykózy rozdělit na kandidózy a dermatofytózy. Dermatofytózy dělíme dle lokalizace. Ve většině případů je postačující lokální terapie, která musí být zahájena včas, musí být důsledná a dlouhodobá. Celková terapie je indikována v případech, kdy hrozí rozšíření do hlubších tkání nebo při postižení rozsáhlých ploch nebo při neúčinnosti lokální léčby. Více ohroženi mykotickou infekcí jsou např. pacienti s poruchou...
Dermatol. praxi. 2016;10(1):24-27 | DOI: 10.36290/der.2016.006
Seboroická dermatitida patří mezi běžné dermatitidy s chronicky recidivujícím průběhem, lokalizací nejčastěji na obličeji a ve vlasaté části hlavy. V diferenciální diagnostice musíme odlišit periorální dermatitidu, rosaceu, atopický ekzém, psoriázu, mikrobiální ekzém, mykózy a další méně časté jednotky. Terapie je zpravidla lokální, využíváme externa s antimykotickým, antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.
Dermatol. praxi. 2016;10(1):28-31 | DOI: 10.36290/der.2016.007
Lymfedém je závažné, chronicky probíhající onemocnění. Příčiny lymfedému jsou vrozené (primární) a získané (sekundární). Porušením mízního systému vzniká lymfedém, který je způsoben nerovnováhou mezi transportní kapacitou lymfatického systému a objemem lymfy. Cílem terapie je včasný záchyt lymfedému, opírající se o anamnézu, klinické vyšetření a lymfoscinfigrafii. Léčba lymfedému je komplexní. Základem terapie je komplexní dekongestivní terapie, zahrnující manuální lymfodrenáž, přístrojovou lymfodrenáž, vícevrstevné bandážování a ostatní pomůcky. Nezbytnou součástí léčby je také farmakoterapie.
Dermatol. praxi. 2016;10(1):33-37 | DOI: 10.36290/der.2016.008
V kazuistickém sdělení je popsán případ tří pacientek, které byly vyšetřeny na Dermatovenerologické klinice Fakultní nemocnice Brno se vzácnou těhotenskou dermatózou – Herpes gestationis s různě vystupňovaným klinickým obrazem. U prvních dvou pacientek s rozsáhlým exantémem byla nutná hospitalizace a celková kortikosteroidní terapie. Diagnóza byla stanovena na základě klinického obrazu, histologického vyšetření ze vzorku kůže a přímé imunofluorescence. Třetí pacientka, jejíž onemocnění mělo mírný průběh, byla léčena lokálně kortikosteroidními externy a po krátkou dobu celkově antihistaminiky.
Dermatol. praxi. 2016;10(1):38-42
Infekce vyvolané lidskými papillomaviry (human papillomavirus, HPV) představují nejčastější sexuálně přenosné onemocnění na světě (1). S papillomavirovou infekcí se v průběhu života setká více než polovina pohlavně aktivních mužů a žen. Jen asi 1 % anogenitálních HPV infekcí (především typy 6 a 11) je klinicky manifestních a může vést ke vzniku makroskopicky patrných lézí (condylomata acuminata). Některé typy HPV mohou vyvolat vznik dysplastických nebo maligních změn. U pacientů léčíme pouze symptomatické viditelné léze. Léčebných možností je celá řada, jejich volba se řídí preferencemi lékaře a pacienta.
Dermatol. praxi. 2016;10(1):43-44 | DOI: 10.36290/der.2016.010
Dermatol. praxi. 2016;10(1):45-46