Dermatol. praxi. 2021;15(3):144-147 | DOI: 10.36290/der.2021.028
Roztroušená skleróza a psoriáza jsou autoimunitní onemocnění s určitými společnými imunopatologickými rysy. Byť není zatím jednoznačně prokázáno, že by byla koincidence těchto onemocnění vyšší, většina metaanalýz tomu nasvědčuje. V současné době je v České republice schválen v léčbě pouze jeden preparát, u kterého byla prokázána účinnost u obou těchto onemocnění, a tím je dimethyl-fumarát. Bezpečnost a možný pozitivní efekt na obě onemocnění byly prokázány u secukinumabu a ustekinumabu, které ale nejsou schváleny k léčbě roztroušené sklerózy. V případě středně těžké či těžké psoriázy s nutností systémové léčby je možné v léčbě roztroušené sklerózy zahájit léčbu glatiramer-acetátem, který nemá imunosupresivní efekt a má nízké riziko interakcí s biologickou léčbou. V přídatné léčbě s interferonem beta byla prokázána i bezpečnost methotrexátu, který lze užít v systémové léčbě psoriázy. Vhodné je užití fototerapie, která zvyšuje hladinu vitaminu D. Nevhodné jsou u pacientů s demyelinizačním onemocněním inhibitory tumor necrosis faktoru, u kterých existuje reálné riziko vyvolání či zhoršení demyelinizačního onemocnění jak periferního, tak i centrálního nervového systému. V případě těžkého průběhu psoriázy a roztroušené sklerózy (což se zdá být dle dostupných populačních studií relativně vzácný jev) je nutná spolupráce neurologa, dermatologa a imunologa vzhledem k riziku farmakodynamických interakcí při polyterapii imunomodulační léčby.
Multiple sclerosis and psoriasis are autoimmune diseases which share certain immunopathological features. Although the coincidence of the two diseases has not yet been clearly shown to be higher, most meta-analyses suggest so. In the Czech Republic, only one agent is currently approved in the treatment for which efficacy in both diseases has been demonstrated: dimethyl fumarate. Safety and a possible positive effect on both diseases have been demonstrated in secukinumab and ustekinumab which, however, are not approved to treat multiple sclerosis. In the case of moderate or severe psoriasis requiring systemic treatment, it is possible - in treating multiple sclerosis - to initiate treatment with glatiramer acetate which has no immunosuppressive effect and exhibits a low risk of interactions with biological therapy. In adjunctive therapy with interferon beta, the safety of methotrexate has been shown, which can also be used in the systemic treatment of psoriasis. It is advisable to use phototherapy which increases the level of vitamin D. In patients with demyelinating disease, tumour necrosis factor inhibitors are unsuitable since there is a real risk of inducing or deteriorating demyelinating disease in both the peripheral and central nervous systems. In the case of a severe course of both psoriasis and multiple sclerosis (which, according to available population studies, appears to be a relatively rare phenomenon), cooperation of a neurologist, dermatologist, and immunologist is required given the risk of pharmacodynamic interactions in the case of polytherapy involving immunomodulatory treatment.
Zveřejněno: 7. říjen 2021 Zobrazit citaci