www.solen.cz | www.dermatologiepropraxi.cz | ISSN 1802-2960 | Ročník 19 | 2025 Dermatologie pro praxi 20251 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi Seboroická dermatitida Vitamin D a jeho klinické využití Domáca starostlivosť pri popáleninách: Čo je bezpečné použiť a čomu sa vyhnúť? OKÉNKO ESTETICKÉ DERMATOLOGIE Nevaskulární komplikace výplní na bázi hyaluronové kyseliny VE ZKRATCE Léčba bradavic u dětí INFORMACE 1. konference Dermatologie pro praxi v Českých Budějovicích odstartovala novou tradici www.dermatologiepropraxi.cz
VÍCE od hlavy až k patě ALLERGIKA® MED k ošetření subakutních a chronických ekzémů www.allergika-med.cz Výrobce: ALLERGIKA Pharma GmbH Hans-Urmiller-Ring 58 82515 Wolfratshausen Germany Výhradní dovozce a distributor v ČR: IBI-International spol. s r.o. Senovážné náměstí 5 110 00 Praha 1, www.ibi.cz
www.dermatologiepropraxi.cz DERMATOLOGIE PRO PRAXI 3 SLOVO ÚVODEM jaro je tady i se svými riziky Vydavatel: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, IČ 25553933 Adresa redakce: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc tel: 582 397 407, fax: 582 396 099, www.solen.cz Redaktorka: Mgr. Eva Kultanová, kultanova@solen.cz Grafická úprava a sazba: DTP SOLEN, Lucie Šilberská Obchodní oddělení: Daniela Stojanovski, stojanovski@solen.cz Charlese de Gaulla 3, 160 00 Praha 6, mob.: 721 603 709 Citační zkratka: Dermatol. praxi. Registrace MK ČR pod číslem 17203 ISSN 1802-2960 (print) ISSN 1803-5337 (on-line) Časopis je indexován v: Bibliographia Medica Čechoslovaca a v databázi EBSCO. Články prochází dvojitou recenzí. Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých článků či inzerátů. Reprodukce obsahu je povolena pouze s přímým souhlasem redakce. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit či stylisticky upravovat. Na otištění rukopisu není právní nárok. Předplatné čtyř čísel časopisu včetně supplement na rok 2025 ČR: tištěná 1 100 Kč, elektronická 660 Kč. Objednávky na www.solen.cz ➜ predplatne@solen.cz nebo 585 204 335. DERMATOLOGIE PRO PRAXI ROČNÍK 19, 2025, ČÍSLO 1 TIRÁŽ Redakční rada: doc. MUDr. Eliška Dastychová, CSc., doc. MUDr. Dagmar Ditrichová, CSc., MUDr. Olga Filipovská, MUDr. Helena Korandová, CSc., MUDr. Alena Machovcová, MBA, MUDr. Miroslav Nečas, Ph.D., prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc., doc. MUDr. Jarmila Rulcová, CSc., MUDr. Lucie Růžičková Jarešová, MUDr. Jaroslav Strejček, CSc., MUDr. Jan Šternberský, CSc., MUDr. Martin Tichý, Ph.D., MUDr. Yvetta Vantuchová, Ph.D., MUDr. Petr Zajíc, MBA Jaro je tady i se svými riziky Chtěl bych zde poděkovat vedení Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK v Praze, zejména MUDr. Norbertu Královi, za pozvaní na výroční schůzi, kde jsem měl možnost poznat rozkvět ústavu, kde jsem čtvrt století působil. Jejich vědecká činnost potvrzuje upozornění psychiatrů na prevalenci deprese v populaci. Dostali jsme všichni krásný dárek, knížku „Co dělají pocity“ autorek Tiny Oziewiczové a Aleksandry Zajacové. A přes ni se můžeme dostat v textu dál. Jaro milujme a vítáme. Jaro je nádherný čas roku pro většinu z nás, příroda se probouzí, všechno kvete, dny se prodlužují a před námi jsou ty nejkrásnější měsíce roku. Rád bych připomněl, že pro lidi s depresivní vlohou je tomu právě naopak a měsíc duben je nositel nejvyšší sebevražednosti v roce. Pro labilní jedince je zvrat z krátkého dne na dlouhý kritickým časem, kdy se rozsypou vnitřní hodiny a život je nejbolavější. Mějme na paměti, že sklon k depresi mají tři lidé z deseti. Nemíním obcházet současné diagnostické postupy, chci jen upozornit na tři empirické okruhy depresí, které do nás vtloukal profesor Vondráček: narušenou forii, hedonii a dynamogenii, které vnímám jako docela praktické a užitečné. Forie je vznešený název pro náladu, která může být depresivní, depresivně úzkostná s různým zastoupením obou složek a možností výskytu (vzácně) panické ataky, lítostivá, nebo stav spíše pochmurný s autoagresivními sebeobviňujícími výpady, či stav, který můžeme popsat jako „bez nálady“. Hedonie je schopnost radovat se a „anhedonie“ je její nedostatek až absence. Ta je pak ústředním příznakem deprese, často kombinovaná s pocitem totální osamělosti. Na její přítomnost máme dvě jednoduché otázky: Na co se dnes těšíte? Na co se vůbec ještě těšíte? Pokud dostaneme na obě dvě otázky záporné odpovědi, tedy „na nic“, mluvíme o závažné depresi, i kdyby nálada tomu nesvědčila a jevila se pozitivnější. Dynamogenie pak vypráví o celkovém psychomotorickém tempu, tedy pohotovosti těla i mysli reagovat odpovídajícím způsobem na vnitřní impulzy i zevní podněty. Stav zhoršení v této oblasti mi přiblížil ještě na studiích jeden z mých prvních pacientů, když mi řekl: „Ráno je pro mě problém zavázat si tkaničky od bot.“ Empirie potvrzuje, že léčba nepůsobí na všechny tři složky deprese rovnoměrně a nejrizikovější se jeví začátek deprese a stav, kdy nastává návrat do zdraví. Tam se totiž může stát, že hedonie je ještě v totálním útlumu, zatímco psychomotorické tempo je již v plném tempu. Vyhodnocení budoucnosti je pak jednoznačně špatné, zatímco pacient má už dost sil, aby zatloukl skobu, na niž se pověsí! Na jaře, v dubnu, se to děje nejčastěji. Je proto povinností každé lékařky a každého lékaře aktivně pátrat po příznacích deprese, dvě otázky zaměřené na hedonii nezdrží, naopak, pomohou zlepšit vzájemný vztah. Tam, kde zjistíme anhedonii, je nutný dotaz na sebevražedné úmysly, což lze učinit opisem: „A nemáte chuť to všechno zabalit a skončit?“ Když je odpověď pozitivní nebo nejednoznačná, je na místě kontaktovat psychiatra, přinejmenším s žádostí o radu, jak postupovat dál. MUDr. Radkin Honzák, CSc.
DERMATOLOGIE PRO PRAXI www.dermatologiepropraxi.cz 4 OBSAH Obsah SLOVO ÚVODEM 3 MUDr. Radkin Honzák, CSc. Jaro je tady i se svými riziky PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY 5 MUDr. Filip Skokan, prof. MUDr. David Šmajs, Ph.D., RNDr. Mgr. Eliška Vrbová, Ph.D. Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi 11 doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc. Seboroická dermatitida 16 prof. MUDr. Michal Kršek, DrSc., MBA, FEFIM Vitamin D a jeho klinické využití 24 MUDr. Júlia Bartková, MBA, MPH, MUDr. Marianna Kotradyová, MUDr. Gabriela Bakšová Domáca starostlivosť pri popáleninách: Čo je bezpečné použiť a čomu sa vyhnúť? OKÉNKO ESTETICKÉ DERMATOLOGIE 27 MUDr. Kateřina Klauzová, MBA Nevaskulární komplikace výplní na bázi hyaluronové kyseliny VE ZKRATCE 34 MUDr. Helena Michalíková Léčba bradavic u dětí INFORMACE 43 1. konference Dermatologie pro praxi v Českých Budějovicích odstartovala novou tradici 44 MUDr. Zuzana Nevoralová, Ph.D. 18. konference Akné a obličejové dermatózy se vydařila
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2025;19(1):5-9 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 5 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi MUDr. Filip Skokan1, prof. MUDr. David Šmajs, Ph.D.2, RNDr. Mgr. Eliška Vrbová, Ph.D.2 1I. dermatovenerologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 2Ústav biologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Článek se zaměřuje na rutinně nekultivovatelné treponemové infekce, které i nadále představují celosvětový problém. Pojednává o současných poznatcích v oblasti molekulární genetiky a zdůrazňuje důležitost implementace aktuálních výzkumů do dermatovenerologie. Soustředí se na využití metody PCR v diagnostice a propojení klinické medicínské praxe s vědeckými poznatky v oblasti molekulární genetiky u treponemových infekcí. Klíčová slova: Treponema pallidum, PCR, genom, syfilis, molekulární typizace, venerologie. Genetic background of routinely uncultivable treponemal infections with clinical correlation: concise information for medical practice The article deals with routinely uncultivable treponemal infections that continue to be a global problem. The current knowledge in the field of molecular genetics is presented and the importance of implementing current research into dermatovenerology is emphasized. The article focuses on the use of the PCR method in diagnosis as well as on linking clinical medical practice with scientific knowledge in the field of molecular genetics in treponemal infections. Key words: Treponema pallidum, PCR, genome, syphilis, molecular typing, venereology. Úvod Patogenní treponemy jsou gramnegativní bakterie vlnitého až spirálovitého tvaru o velikosti 10 až 20 µm na délku a 100 až 200 nm v průměru (3), které zahrnují kultivovatelné a rutinně nekultivovatelné patogeny. Rutinně nekultivovatelné treponemy představují bakteriální druhy a poddruhy, které jsou obligátními patogeny způsobující specifická onemocnění u lidí a zvířat (Tab. 1). U lidí jsou původci onemocnění syfilis (venerická příjice, lues), yaws (framboesie), endemická syfilis (bejel) a pinta (carate). Mezi tzv. kultivovatelné treponemy můžeme řadit například Treponema denticola, T. vincentii, T. socranskii, T. amylovorum stojící za periodontálními infekcemi lidí (1). Spirochety, kam se řadí rod Treponema, Leptospira, a také Borrelia (původce Lymeské borreliózy), jsou fylogeneticky starobylou skupinou bakterií úzce spojených s hostitelem. Jsou si podobné tím, že mají relativně malé genomy, nicméně nejsou úzce příbuzné a pravděpodobně se vyvinuly nezávisle z geneticky komplexnějšího předka, přičemž ztratily „nepotřebné“ geny a získaly nové funkce potřebné pro přežití v prostředí hostitele (2). Genetický výzkum těchto organismů významně přispívá k objasnění evolučního vývoje a je klíčový pro lepší pochopení patogeneze onemocnění, která DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Ethical principles compliance: The authors attest that their study was approved by the local Ethical Committee and is in compliance with human studies and animal welfare regulations of the authors’ institutions as well as with the World Medical Association Declaration of Helsinki on Ethical Principles for Medical Research Involving Human Subjects adopted by the 18th WMA General Assembly in Helsinki, Finland, in June 1964, with subsequent amendments, as well as with the ICMJE Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing, and Publication of Scholarly Work in Medical Journals, updated in December 2018, including patient consent where appropriate. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Dermatol. praxi. 2025;19(1):5-9 https://doi.org/10.36290/der.2025.001 Článek přijat redakcí: 9. 12. 2024 Článek přijat k tisku: 15. 1. 2025 MUDr. Filip Skokan filip.skokan@fnusa.cz
www.dermatologiepropraxi.cz 6 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2025;19(1):5-9 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi způsobují epidemiologie a sledování rezistence vůči antibiotikům. Vědecké poznatky mohou přispět ke zlepšení diagnostických metod v klinické praxi. Poznání genetických rozdílů mezi kmeny v kombinaci s imunologickými studiemi zkoumajícími vznik zkřížené imunity mezi jednotlivými kmeny by mohlo být také užitečným nástrojem pro vytipování kandidátních genů a proteinů pro vývoj budoucí účinné vakcíny proti syfilis a dalším treponemovým infekcím. Charakteristika genomu rodu Treponema Prvním osekvenovaným kmenem Treponema pallidum subspecies pallidum byl kmen Nichols (Fraser at al., 1998), a to s velikostí genomu 1 138 006 párů bazí, který je tvořen jedním cirkulárním chromozomem. Jedná se o relativně malou velikost genomu ve srovnání s jinými patogeny, v porovnání s Escherichia coli je asi pětinový. Tato redukce genetické informace je důsledkem adaptivních procesů, které prokazují vysokou míru závislosti organismu na hostiteli. Ztráta „nepotřebných“ genů vedla k minimalizaci biosyntetických drah a umožnila organismu přežívat v prostředí hostitele (řadu esenciálních látek bakterie přijímá právě od hostitele a nemusí si je tedy syntetizovat sama). Genomová DNA T. pallidum subsp. pallidum (TPA), T. pallidum subsp. pertenue (TPE) a T. pallidum subsp. endemicum (TEN) vykazuje vysokou podobnost, vyšší než 99,7 % (Šmajs et al., 2012; Radolf et al., 2016). Zatímco TPE se pravděpodobně vyvinula z jedné fylogenetické skupiny zahrnující treponemy infikující africké primáty, lidské izoláty TPA patří do dvou odlišných genetických skupin, které jsou pojmenovány podle příbuznosti k referenčním kmenům. Jedná se o Nichols-like a SS14-like kmeny. Pro znázornění postavení kmene v rámci rodu Treponema byl sestaven fylogenetický strom, což je grafické znázornění evolučních vztahů mezi organismy, u kterých byla provedena celogenomová sekvenace (Obr. 1). I přes vysokou podobnost genomů, jednotlivé kmeny rozdílných fylogenetických skupin vyvolávají klinicky rozličná onemocnění. To je patrně určeno rozdílnou patogenitou, která je dána přítomností a syntézou faktorů virulence, jako jsou například toxiny, adhesiny a další. Faktory virulence nejsou doposud jednoznačně identifikovány, navzdory intenzivní snaze o jejich popsání. Hlavním důvodem je dosavadní problematická kultivace a absence experimentálních mechanismů pro provádění genetických manipulací. U treponem můžeme za pravděpodobné faktory virulence označit například geny tpr (tprA-tprL), geny pro hemolyziny, membránové a flagelární proteiny, lipoproteiny (příkladem Tpp15, Tp47 a další), extracelulární matrixové vazebné proteiny, proteiny chemotaxe atp. Zajímavým poznatkem je i rozdílný počet repetitivních sekvencí v genu arp (kódující acid repeat protein) u různých druhu treponem. Právě u těchto repetitivních motivů byla objevena korelace mezi jejich sekvenační variabilitou a existencí sexuálního přenosu. Treponema pallidum je charakteristická nízkou toxicitou, vysokou invazivitou a schopností unikat imunitnímu systému (treponemy diseminují do oblastí, kde jsou nepřístupné buňkám imunitního systému hostitele, a tím se vyhýbají mechanismům imunitní eliminace). Treponemy jsou schopny infikovat prakticky téměř všechny tkáně člověka a projít placentární membránou, a tak způsobit infekci plodu. Významným faktorem přispívajícím v diseminaci této bakterie je její motilita, tedy charakteristický „vývrtkovitý pohyb“. Vzhledem k rozmanitosti klinických projevů a schopnosti perzistovat v hostiteli po řadu let, můžeme říci, že v genomu jsou zakódovány soubory dosud neznámých faktorů virulence (1). Klinické projevy nevenerických (endemických) treponemových infekcí Do této skupiny řadíme onemocnění yaws, bejel a pinta. Všechny tyto choroby vykazují chronické recidivující průběhy s pestrou klinickou manifestací. Primární přenos infekce se odehrává prostřednictvím kontaktu poraněné kůže, sliznic, nebo kontaminovanými předměty z člověka na člověka. Diagnóza je založena na klinických znacích a sérologickém testování, které však nerozliší onemocnění od venerické příjice (syfilis). Proto je doporučeno testování pomocí polymerázové řetězové reTab. 1. Klasifikace druhu Treponema (upraveno a převzato z (8)) Doména: Bacteria, Kmen (phylum): Spirochaetota, Třída (classis): Spirochaetia, Řád (ordo): Spirochaetales, Čeleď (familia): Treponemataceae, Rod (genus): Treponema, Druh (species) a Poddruh (subspecies): Treponema pallidum subspecies/Treponema species CHOROBA VÝSKYT PŘENOS T. pallidum subsp. pallidum Venerická syfilis/příjice (lues) Celosvětově Pohlavním stykem, transplacentární přenos T. pallidum subsp. pertenue Yaws (framboesie) Tropické země Nepohlavní přenos T. pallidum subsp. endemicum Endemická syfilis (bejel) Pouštní oblasti Nepohlavní přenos T. carateum Pinta (carate) Tropické země Nepohlavní přenos T. denticola, T. socranskii Periodontální infekce Celosvětově Nepohlavní přenos Obr. 1. Fylogenetický strom z celogenomových sekvencí (převzato z (5))
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2025;19(1):5-9 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 7 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi akce (PCR), které současně může odhalit mutaci rezistence vůči antibiotikům. Doporučená terapie u endemických treponematóz je podání 1,2 MIU benzathin penicillinu inj. i. m. v jedné dávce u dospělých osob, u dětí mladších deseti let 0,6 MIU inj. i. m. jednorázově. U yaws je první linií léčby podání azithromycinu p. o. (30 mg/kg, maximálně však 2 g) (8). Yaws (tropická framboesie, francouzsky pian): původcem je T. pallidum subsp. pertenue a podle světové zdravotnické organizace dochází ročně k více jak 80 000 nově vzniklých infekcí převážně v chudých komunitách v teplých, vlhkých a lesnatých oblastech Afriky, Asie, Latinské Ameriky a Tichomořských ostrovů. Toto onemocnění primárně postihuje děti mladší 15 let. Onemocnění probíhá obdobně jako syfilis ve třech stadiích. V primárním stadiu (10 až 90 dní od infekce) můžeme pozorovat papulu s krustou, po několika týdnech se postupně tvoří ulcerace, a to predilekčně na dolní končetině (Obr. 2). V sekundárním stadiu (týdny až 2 roky po infekci) se vyskytují papilomatózní uzlíky nebo vředy připomínající primární lézi. Mohou se vyskytnout hyperkeratotické papuly a plaky. Relativně častým doprovodným znakem bývá artralgie. Terciární yaws se rozvine asi u 10 % neléčených (vyvíjí se po pěti nebo více letech infekce). Tato fáze je charakterizována gumatózními lézemi kůže, kostí a okolních tkání. Můžeme pozorovat deformace dlouhých kostí (např. přední prohnutí holenní kosti), juxtaartikulární podkožní uzlíky, hyperostózu nosních výběžků maxil (goundou), ulcerace patra a nosohltanu (rhinopharyngitis mutilans) s následnou sekundární infekcí s charakteristickým zápachem (gangosa) (8, 9, 10). Pinta: původcem je Treponema carateum a postihuje převážně kůži. Infekce je rozšířena převážně v centrální a Jižní Americe a postihuje všechny věkové skupiny. V primární fázi (7 až 60 dní po infekci) se objevuje makula nebo papula s erytémem v okolí, převážně na dolních končetinách. Po několika měsících se rozvíjí erytematózní infiltrované papuly. Sekundární léze (angl. „pintids“) začínají jako malé, šupinaté papuly, které se následně zvětšují a splývají do psoriasiformních plaků (Obr. 3). V terciárním stadiu můžeme pozorovat symetrické depigmentované léze připomínající vitiligo, které mohou být i hyperkeratotické nebo atrofické a považují se obecně za málo infekční ložiska (8). Bejel (endemická syfilis): původcem je T. pallidum subspecies endemicum. Většina případů se vyskytuje v oblastech Severní a Západní Afriky a na Arabském poloostrově. Postihuje převážně děti mladší 15 let a dochází buď k přenosu „skin-to-skin“ nebo prostřednictvím orálního kontaktu (kojení), ale je možný i přenos sexuálním kontaktem. Oproti předešlým klinickým jednotkám primární stadium unikne často pozornosti, a to z toho důvodu, že se jedná primárně o malou papulu nebo vřed oropharyngu nebo v oblasti papilla mammae (u kojících žen). Sekundární stadium se do značné míry může podobat slizničním a kožním nálezům syphilis secundaria (příkladem mukózní plaky, condylomata lata, nesvědivý papulární ekzantém a generalizovaná lymfadenopatie) (Obr. 4). U některých pacientů se rozvine osteoperiostitida dlouhých kostí s klinickou manifestací nočních bolestí nohou. Terciární stadium (6 měsíců až několik let po infekci) bývá charakteristické tvorbou gummat a obdobně jako u syfilis může dojít a k těžkým mutilacím a dochází také k trvalým postižení očí (8). Klinické projevy venerické příjice (syfilis) Syfilis je systémové, chronické a celosvětově rozšířené infekční onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum subspecies pallidum, jejíž jediným přirozeným hostitelem je člověk. WHO (Světová zdravotnická organizace) odhaduje v roce 2022 výskyt získané syfilis přibližně na 8 milionů a 700 000 případů kongenitální syfilis, a to převážně v rozvojovém světě, kde toto onemocnění tvoří jednu z hlavních příčin vředů genitálu. Počet nově zachycených případů však v posledních deseti letech stoupá i ve vyspělých státech (15, 16). K přenosu infekce dochází převážně pohlavním stykem (90 %), dále je však možný i přenos transplacentární nebo přenos krevní cestou, jiné cesty nákazy bývají vzácné. Na základě aktuálních doporučení jsou lékem první volby penicilinová antibiotika podávaná parenterálně, a to díky své dobré biologické dostupnosti. Další možností je podání ceftriaxonu i. v. nebo doxycyklinu p. o. Vždy je nutné dosáhnout treponemacidní koncentrace (dostatečná hladina penicilinu se uvádí Obr. 2. Četné ulcerace na dolní končetině u sekundárního stadia yaws (17) Obr. 3. Psoriasiformní plaky u pinty (17) Obr. 4. Mukózní plaky a erozivní léze v dutině ústní u onemocnění bejel (17)
www.dermatologiepropraxi.cz 8 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2025;19(1):5-9 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi vyšší než 0,018 mg/l) v séru či likvoru (13). Neléčená syfilis probíhá typicky ve třech stadiích, mezi nimiž může nastat asymptomatické období označované jako syphilis latens. Primární stadium (které se rozvíjí 10–90 dní po infekci) je charakteristické rozvojem „ulcus durum“ též „šankr“, který se samovolně zhojí do několika týdnů po infekci, a spádovou lymfadenopatií. Sekundární stadium nastává několik týdnů až měsíců od primárního stadia a bez terapie trvá 3 až 12 týdnů. Jedná se o klinicky velmi rozmanité stadium charakteristické svými kožními a slizničními projevy. Nejčastějším projevem je tzv. „roseola syphilitica“, jedná se o nesvědivé makulózní léze generalizované po těle. Možné jsou však i další projevy jako „lichen syphiliticus“, palmoplantární syfilid, projevy papulokrustózní či nodulární, alopecia syphilitica. V intertriginózní lokalitě výskyt condylomata lata, v dutině ústní můžeme pozorovat mukózní plaky či syfilitickou angínu. Terciární stadium se ve vyspělých státech vyskytuje velmi vzácně. Jedná se opět o velmi pestrou manifestaci projevů. Nejčastěji bývá postižen centrální nervový systém, kardiovaskulární systém a kůže. Můžeme pozorovat rozvoj gummat, tato ložiska se mohou objevit prakticky kdekoliv v organismu člověka. Pro toto stadium jsou typické i dvě významné jednotky jako je syphilis cardiovascularis a neurolues. PCR diagnostika a molekulární typizace V diagnostice onemocnění syfilis a dalších treponemových infekcí hraje stále dominantní roli sérologické testování (testy treponemové a netreponemové). V posledních letech se však diagnostika pomocí PCR zdokonaluje a nabývá na významu. PCR nyní dosahuje zhruba 40–85 % pozitivního záchytu oproti sérologii a je tedy významným prvkem v diagnostice treponemových infekcí pacientů; navíc je tato metoda nápomocná v případech s negativním či sporným výsledkem sérologického vyšetření. Pro PCR analýzu se využívá stěr kožních či slizničních lézí (příkladem stěr z ulcus durum, močové trubice, nasopharyngu, nebo stěr z condyloma lata) nebo ze vzorků plné krve. Výtěžnost provedení PCR závisí na vhodnosti klinického materiálu (pozitivita je vyšší ze stěrů primárních a sekundárních lézí než u vzorků plné krve) a také na technice provedení odběru. Výhodou vyšetření pomocí PCR je i molekulární typizace, která se provádí pomocí dvou základních metod, a to tzv. ECDC (Enhanced CDC typing) a MLST (Multilocus sequence typing). Metoda ECDC deteguje restrikční profil PCR produktu vzniklého amplifikací tpr genů a počet repetic v genu arp. Metoda MLST je založena na amplifikaci a sekvenaci 3 chromozomálních genů (TP0136, TP0548 a TP0705) a nabízí tak cenné informace o fylogenetické příbuznosti kmenů a jejich genetické variabilitě. Právě unikátnost těchto výše zmíněných genů, tedy alely, které reprezentují až 30 % genetické celogenomové diverzity, jsou poté podkladkem pro sestavení tzv. alelického profilu. Ten se skládá z celých čísel alel (příkladem u TPA jsou často se vyskytující alelické profily 1. 1. 3., 1. 1. 1., 1. 1. 8.). Vrbová et al. (2019) ve své studii z let 2004–2017 provedla analýzu 675 vzorků z Prahy a Brna metodou MLST. Finálně byla provedena kompletní typizace u 136 vzorků ve výše zmíněných lokusech s průkazem 25 rozdílných alelických profilů. Distribuce TPA alelických profilů (Obr. 5) poukazuje na fakt, že se jejich zastoupení mění v čase (některé z populace mizí a nové se objevují) a v porovnání se světovým rozložením vykazují i geografickou závislost. Alelické profily jsou též asociovány s mutacemi způsobující rezistenci k makrolidům (11). V současné době je vytvořena mezinárodní databáze pro MLST typizaci původce syfilis (popsána v publikaci Grillová et al. 2019, Treponema pallidum subsp. pallidum PubMLST) (14). Na základě alelických profilů se klinické izoláty klasifikují do dvou skupin, a to na Nichols-like (se zastoupením přiObr. 5. Distribuce alelických profilů TPA identifikovaných v České republice v letech 2004 až 2017 (převzato z (11, 16)) 2004–2007 2008–2009 2010–2011 2016–2017 2014–2015 2012–2013
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2025;19(1):5-9 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 9 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Genetické pozadí rutinně nekultivovatelných treponemových infekcí s klinickou korelací: Přehledné informace pro medicínskou praxi bližně 6 % v roce 2021) a na SS14-like (se zastoupením 94 % v roce 2021). Je podstatné zmínit, že jednoznačná podstata výskytu těchto dvou skupin mezi kmeny způsobující onemocnění syfilis zatím není dostatečně vysvětlena (13). Závěr Rutinně nekultivovatelné treponemové infekce jsou stále závažným světovým problémem. I přes zdokonalení diagnostických metod a efektivní terapii můžeme pozorovat nárůst počtu případů syfilis ve světě. Endemické treponemové infekce, i vzhledem ke špatné dostupnosti zdravotní péče, se stále nedaří eliminovat v rizikových oblastech. Díky výzkumům na poli molekulární genetiky se podařilo provést celogenomové sekvenace jednotlivých kmenů a sestavit fylogenetické stromy, které dávají do souvislosti příbuznost zástupců a jejich pravděpodobný evoluční vývoj. Testování pomocí PCR napomáhá v klinické praxi se stanovením diagnózy (a to nejen ve sporných případech) a dále slouží k molekulární typizaci. Sestavení alelických profilů a jejich sledování upřesňuje epidemiologické znalosti o daných onemocněních a detekuje rezistenci vůči antibiotikům na úrovni mutací v genomu. Ač doposud nejsou faktory virulence zcela popsány, jejich výzkum pomáhá v objasnění patogeneze jednotlivých onemocnění. Do budoucna je ambiciózním projektem vytvoření funkčních vakcín za pomocí vytipovaných kandidátních genů a proteinů. Dalším důležitým faktorem v úspěchu v boji s těmito infekcemi je, dle mého názoru, propojení klinické medicínské praxe s poznatky vědecké činnosti na poli molekulární genetiky. Poděkování Rád bych poděkoval prof. MUDr. Davidu Šmajsovi, Ph.D., RNDr. Mgr. Elišce Vrbové, Ph.D., Mgr. Juraji Bosákovi, Ph.D., a Mgr. Petře Pospíšilové, Ph.D., a celému jejich kolegiu z Ústavu biologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity za jejich cenné rady a výzkumnou a publikační činnost, které se usilovně věnují. LITERATURA 1. Šmajs D, Strouhal M, Knauf S. Genetics of human and animal uncultivable treponemal pathogens. Infect Genet Evol. 2018 Jul;61:92-107. doi:10.1016/j.meegid.2018. 03. 015. Epub 2018 Mar 22. PMID: 29578082. 2. Wang G. Chapter 104 – Borrelia burgdorferi and other Borrelia species. In: Tang YW, Sussman M, Liu D, et al. Molecular Medical Microbiology. 2nd ed. Academic Press; 2015(104):1867-1909. 3. Peeling RW, Mabey D, Kamb ML, et al. Syphilis. Nat Rev Dis Primers. 2017;3:17073. doi:10.1038/nrdp.2017. 73. 4. Vrbová E. Potenciální cíle pro vývoj vakcíny u patogenních treponem [bachelor thesis]. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. 2016;11-14. 5. Vrbová E. Celogenomová sekvenace Treponema pallidum subsp. pallidum kmene Haiti B [master’s thesis]. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. 2018;60. 6. Harper KN, Liu H, Ocampo PS, et al. The sequence of the acidic repeat protein (arp) gene differentiates venereal from nonvenereal Treponema pallidum subspecies, and the gene has evolved under strong positive selection in the subspecies that causes syphilis. Pathog Dis. 2008;53(5):322-32. doi:10.1111/ j.1574-695X.2008.00427.x. 7. Šmajs D, Strouhal M, Knauf S. Genetics of human and animal uncultivable treponemal pathogens. Infect Genet Evol. 2018 Mar 22;61:92-107. doi:10.1016/j.meegid.2018. 03. 015. 8. Bolognia JL, Schaffer JV, Cerroni L. Dermatology. 2nd ed. Elsevier. 2024;(2):1304-1306. 9. Yaws, bejel, and pinta. Oriol M, Mabey D. In: UpToDate [Internet]. Waltham, MA: UpToDate Inc.; [cited 2024 Nov 26]. Available from: https://www.uptodate.com/contents/ yaws-bejel-and-pinta?search=yaws & source=search_result & selectedTitle=1~11 & usage_type=default & display_ rank=1#H4257842950. 10. World Health Organization. Yaws [Internet]. Geneva: WHO; [cited 2024 Nov 26]. Available from: https://www.who.int/health-topics/yaws#tab=tab_1. 11. Vrbová E, Grillová L, Mikálová L, et al. MLST typing of Treponema pallidum subsp. pallidum in the Czech Republic during 2004–2017: Clinical isolates belonged to 25 allelic profiles and harbored 8 novel allelic variants. PLOS ONE. 2019;14(5):e0217611. doi:10.1371/journal.pone.0217611. 12. Šmajs D, Vrbová E, Pospíšilová P, et al. H. PCR v diagnostice syfilis. Čes Dermatovenerol. 2021;11(2):8-11. 13. Bolognia JL, Schaffer JV, Cerroni L. Dermatology. 2nd ed. Elsevier. 2024;(2):1461-1473. 14. PubMLST. Treponema pallidum [Internet]. Available from: https://pubmlst.org/organisms/treponema-pallidum. 15. Státní zdravotní ústav. Venerická syfilis (syphilis, lues venerea), česky příjice [Internet]. [cited 2024 Oct 14]. Available from: https://szu.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z- -infekce/s/syfilis-prijice-lues/venericka-syfilis-syphilis-lues- -venerea-cesky-prijice/. 16. World Health Organization (WHO). Syphilis [Internet]. Available from: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/syphilis. [cited 2024 Nov 6]. 17. Available from: https:/www.uptodate.com/contents/yaws-bejel-and-pinta?search=yaws&source=search_result&- selectedTitle=1%7E11&usage_type=default&display_rank=1#topicGraphics. www.dermatologiepropraxi.cz Dermatologie pro praxi
Objednávejte www.dermatologiepropraxi.cz predplatne@solen.cz PŘEDPLATNÝM ČASOPISU NA ROK 2025 ZÍSKÁTE: 20% slevu na kongresy* pořádané společností SOLEN 4× Dermatologie pro praxi ve vaší schránce Tematická suplementa Přístup do archivu časopisu on-line Dermatologie pro praxi * platí pro kongresy uvedené v seznamu na rok 2025 Už máte předplaceno? Cena předplatného na rok 2025 1 100 Kč (4 čísla/rok)
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2025;19(1):11-15 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 11 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Seboroická dermatitida Seboroická dermatitida doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc. Klinika nemocí kožních a pohlavních, Fakultní nemocnice Hradec Králové Článek se v přehledu věnuje klinickému obrazu, patogenezi a terapeutickým možnostem seborhoické dermatitidy. Klíčová slova: seboroická dermatitida, etiopatogeneze, klinický obraz a léčba. Seborrhoeic dermatitis The article reviews clinical presentation, pathogenesis and therapeutical approaches in seborrheic dermatitis. Key words: seborrhoeic dermatitis, ethiopathogenesis, clinical depiction and therapy. Úvod Seborhoická dermatitida je charakterizována jako papuloskvamózní onemocnění kůže postihující oblasti s hustou denzitou mazových žláz kštice, obličeje a trupu. Vedle zvýšené produkce kožního mazu jsou v etiologii významné další faktory, jako je např. osídlení kvasinkami Malassezia, imunologické abnormality a aktivace komplementu. Prevalence onemocnění se v USA udává okolo 3–5 %. Postihuje všechny rasy i pohlaví (u mužů horší průběh). Obvykle začátek onemocnění pozorujeme v období puberty, vrchol onemocnění pak okolo 40 let věku. U malých dětí a kojenců dětí se vyskytuje jako lpící nános mastných šupin (crusta lactea, cradle cap, Obr. 1) v lokalizaci nad velkou fontanelou. Vzácně pak jako erupce projevů flexurálně či ve formě erytrodermie. Závažnost onemocnění kolísá od lehkých forem lupovitosti (poměrně časté, odhady u 15–20 % populace) až k závažným projevům exfoliativní dermatitidy. Klasifikace onemocnění Dle klinických forem onemocnění a nástupu projevů i lokalizace projevů se seborhoická dermatitida rozděluje do řady klinických forem: Seborhoická dermatitida kojenců Seborhoická dermatitida dospělých Seborhoická dermatitida kštice Intertriginózní forma Retroaurikulární forma Diseminovaná forma Erytrodermická forma Seborhoická blefaritida Patogenetické aspekty Kvasinky typu Malassezia nejsou pravděpodobně příčinou vzniku onemocnění, spíše působí jako kofaktor přítomné T buněčné deprese, zvýšené seborhey a aktivace alternativní cesty komplementu. Zani et al. (7) prokázal, že i při antimykotické léčbě nedochází ke snížení počtu Malassezia agens. Podíl Malassezia species na vzniku onemocnění je spíše dán aktivitou jejich lipáz s uvolněním zánětlivých volných mastných kyselin a z jejich schopnosti aktivovat alternativní cestu komplementu. U nemocných inklinujících k tomuto onemocnění mohou být prokázány i dysfunkce kožního bariérového systému. Seborhoická dermatitida může být indukována i řadou léčivých přípravků, jako např. chlorpromazinem, buspironem, cimetidinem, fluorouracilem, haloperidolem, deriváty zlata, přípravky typu TNF-alfa, methyldopa, léků s obsahem lithia, psoraleny apod. (2, 6). DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Ethical principles compliance: The authors attest that their study was approved by the local Ethical Committee and is in compliance with human studies and animal welfare regulations of the authors’ institutions as well as with the World Medical Association Declaration of Helsinki on Ethical Principles for Medical Research Involving Human Subjects adopted by the 18th WMA General Assembly in Helsinki, Finland, in June 1964, with subsequent amendments, as well as with the ICMJE Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing, and Publication of Scholarly Work in Medical Journals, updated in December 2018, including patient consent where appropriate. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Dermatol. praxi. 2025;19(1):11-15 https://doi.org/10.36290/der.2025.002 Článek přijat redakcí: 8. 1. 2025 Článek přijat k tisku: 20. 2. 2025 doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc. salavecm@lfhk.cuni.cz
www.dermatologiepropraxi.cz 12 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2025;19(1):11-15 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Seboroická dermatitida Anamnéza, klinický obraz a asociovaná onemocnění V anamnéze pacienti udávají aktivní projevy se šupením, subjektivně pak pálení či svědění. Období aktivních vzplanutí se střídá s fázemi remise. Aktivita onemocnění souvisí i s klimatickými vlivy. Zhoršení je pozorováno v zimních měsících a v časných jarních měsících (agravace změnou vlhkosti prostředí), zatímco v letní době se kožní nález zklidňuje. V době akutních projevů může být stav komplikován sekundárními infekcemi lokalizovanými v intertriginózních oblastech. V lézích může docházet k přerůstání kandidových původců (kojenecká plenková dermatitida). Vzácně se pak mohou vyskytnout závažné projevy typu generalizované seborhoické erytrodermie. Zhoršení lze pozorovat i při lokálních traumatech (škrábání) či při emočním stresu. Závažnější projevy vídáváme také u některých neurologických jednotek, např. u Parkinsonovy choroby a dále u onemocnění AIDS, kongestivního srdečního selhávání a u imunosuprimovaných nezralých novorozenců. Klinické projevy jsou typické šupením od mírného stupně po rozsáhlé, lpící krusty. Změny se mohou šířit z oblasti kštice (Obr. 2) na čelo, zadní partie šíje a na oblasti retroaurikulární (Obr. 3). Kožní eflorescence se manifestují jako mastné šupení na erytémové, zánětlivé kůži, objevuje se i mokvání (podezření na sekundární infekci) a nezávisle se může vyvinout i blefaritida. Distribuce lézí je typicky v seborhoických, ovlasených partiích hlavy a krku (skalp, čelo, obočí, linie řas, vousatá část obličeje, nasolabiální rýhy a retroaurikulární krajina, Obr. 4). U seborhoické dermatitidy kštice pozorujeme infiltrovaná, šupící se ložiska s olupováním. Postižení kštice probíhá chronicky s recidivami. Klinicky zjišťujeme přítomnost papulek a skvam a erytému. Subjektivně se objevuje svědění až pálení, ale i pocity pnutí. Méně často se setkáváme s nešupícími se projevy v okolí pupku, v axilách, pod prsy a ve tříslech, na perineu a anogenitálně. Nejčastějším typem v konfiguraci bývá anulární nebo geografické šupení, vzácněji pak pityriasiformní postižení trupu a šíje s periferním šupením ovoidních ložisek (napodobuje pityriasis rosea). Diagnostika Diagnostika obvykle spočívá na hodnocení klinických projevů a na anamnéze. Histologické vyšetření může být významné u nemocných s projevy exfoliativní dermatitidy. V diagnóze musíme pomýšlet i na řadu dalších možných kožních klinických jednotek – chronická granulomatózní onemocnění, xerotické ekzémové projevy, sebopsoriáza, tinea amiantacea, tinea versicolor, deficity vitaminu B a zinku, stafylokokové blefaritidy, onemocnění Letterer-Siwe (akutní diseminovaná histiocytóza) apod. Diferenciální diagnostika (5) Akutní kožní lupus erythematosus (ACLE) Alergická kontaktní dermatitida Asteatotický ekzém Kutánní kandidózy Kožní manifestace gastrointestinálních chorob Kožní manifestace glukagonomového syndromu Lékové exantémy Erythrasma Léky indukované fotosenzitivity Extramamární Morbus Paget Impetigo Intertriginózní dermatitidy Iritační dermatitidy Lichen simplex chronicus Histiocytóza z Langerhansových buněk Numulární ekzémy Pemphigus foliaceus a pemphigus erythematosus Pityriasis rosea Tinea capitis, tinea corporis, tinea cruris a tinea versicolor Dermatitis perioralis Atopická dermatitida u dětí Omenn syndrome (familiární retikuloendotelióza s eozinofilií, těžká kombinovaná imunodeficience s hypereozinofilií) Laboratorní vyšetření Nejsou nutná. Diagnóza je většinou stanovena na základě anamnézy a klinického obrazu. Bioptické vyšetření může být výObr. 1. Cradle cap – crusta lactea u kojenců Obr. 2. Dermatitis seborrhoica capilitii Obr. 3. Dermatitis seborrhoica retroauricularis Obr. 4. Dermatitis seborrhoica faciei
*Studie IQVIA™, 11/2023 – 1/2024, Česká republika, 90 dermatologů **Uživatelská studie na 262 osobách po 2 týdnech pravidelného používání – Itálie. ***Klinická studie na 32 osobách po 4 týdnech používání a 6 týdnech klidu. DERMATOLOGICKY PROKÁZANÁ ÚČINNOST Odstraňuje až 100 % viditelných lupů.** 6týdenní antirecidivní účinek.*** Pomáhá udržovat rovnováhu mikrobiomu a odstraňuje lupy. PÉČE PROTI LUPŮM NOVINKA NOVINKA
www.dermatologiepropraxi.cz 14 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2025;19(1):11-15 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Seboroická dermatitida hodné při projevech exfoliativní dermatitidy. Mykologické vyšetření může vyloučit onemocnění typu tinea. Histologický nález seborhoické dermatitidy není specifický. V akutní fázi zjišťujeme zánětlivý proces perifolikulárně a perivaskulárně, dále známky spongiózy a psoriasiformní hyperplazie a parakeratózu okolo folikulárního ústí. Neutrofily jsou přítomné v krustách při okrajích. U chronických projevů mohou být nálezy obdobné psoriáze (u psoriázy ovšem akanthosis, tenké rete ridges, exocytóza, parakeratóza a absence spongiózy). Terapie Terapii je doporučeno zahájit již u časných vzplanutí. Cílem užití farmakoterapeutických přípravků je redukovat morbiditu a zabránit komplikacím. Dle závažnosti klinického nálezu je možné užít lokální i systémové formy terapie. U lokální terapie je doporučeno využití šetrných a neiritujících extern. Lokálně aplikované nízkopotentní kortikoidy jsou vhodné k aplikaci v oblastech obličeje. Lokální kortikoterapie je asociována se vznikem teleangiektázií a s atrofizací epidermálních struktur. U akutních vzplanutí a u torpidních kožních změn lze indikovat nízkopotentní lokální kortikoidy ve formě krémů, lotií a roztoků. V indikaci lokálně aplikovaných kortikoidů řadíme následující účinné látky a přípravky: Hydrocortison butyrát – Locoid lotio®, Locoid krém®, Locoid Crelo® Methylprednisolon aceponát – Advantan mléko® Prednisolon + kyselina salicylová – Alpicort roztok® Betamethason dipropionas 0,1% – Beloderm®, Diprosone® Prednisolon acetát + klotrimazol – Imacort krém® Tyto preparáty jsou tedy především indikovány u akutních vzplanutí onemocnění. Lokálně aplikované léčebné přípravky doporučované u seborhey a seborhoické dermatitidy s přítomností lupů mohou obsahovat i další typy účinných látek jako např. následující: Pyrithion zinc – Head & Shoulders šampon, Nodé D.S. Selenium disulfid – Dercos DS Thiosalicylát zinku – Ducray Kertyol PSO šampon keratoredukční®, Sabal Ciklopirox olamin a pirokton olamin – Ducray Kelual DS® šampon (navíc s obsahem kyseliny B-glycyrrhetinové a Keluamidu s keratolytickým účinkem), Nodé DS®, Kerium® Antimykotika imidazolová – s ketokonazolem jako např. Nizoral šampon®, Mediket Plus šampon®, s flutrimazolem – Micetal gel® Ichtamol – Ichtamol šampon®, Ichtopic krém® (podpůrně) Urea a kyselina salicylová v kombinaci – Dekeral ung.®, Emocrust lotio® I když četnost osídlení kvasinkami Malassezia nekoreluje se závažností seborhoické dermatitidy, je antimykotická léčba doporučována jako léčba 1. linie. Indikovány jsou přípravky s ketokonazolem, ciklopiroxem. Alternativně lze indikovat i přípravky typu inhibitorů calcineurinu, jako např. pimekrolimus (vynikající odpověď, zlepšení až u 80 %, off-label use) (4) a takrolimus, ale i přípravky s obsahem síry. V zahraničí jsou k dispozici i lokální přípravky typu inhibitoru PDE-4 (roflumilast). Bikowski et al. (1) doporučují užití léčiv s obsahem kyseliny azaleové (15% gel). U závažných a terapeuticky neodpovídajících stavů je doporučeno i užití systémově podávaných antimykotik (azolové derváty – flukonazol a itrakonazol v dávkách do 200 mg krátkodobě a dále i terbinafin v dávce 250 mg až po dobu 1 měsíce). Všeobecně se doporučuje užití kombinovaných typů terapie. Lupovitost a projevy onemocnění v oblasti kapilitia lze ovlivnit užitím řady šamponů. Doporučuje se i zákaz užití vlasových sprejů a pomád. Účinnými látkami šamponů jsou většinou kyselina salicylová, dehtové deriváty, selenium, síra nebo pyrithion zinek. Šampony s obsahem selenium sulfidu (2,5 %), ketokonazolu a ciklopiroxu mohou redukovat osídlení kvasinkami Malassezia. Šampony jsou indikovány zejména u seborhoické dermatitidy v oblasti kštice (některé přípravky již uvedeny výše). Tyto šampony lze užít i na postižené oblasti trupu a do vousatých krajin, jejich aplikace na obličej a do intertriginózních lokalizací může indukovat podráždění. V oblasti dermokosmetické péče se dále uplatňují řady přípravků. Jsou to např. produkty jako jemný zklidňující šampon DS Hair® s patentovanou technologií TLR2-Regul v kombinaci s termální vodou Uriage a protěží, keratoredukční šampon DS Hair (obsahuje i 1% kyselinu salicylovou, a pirocton olamin a laktát zinku), šampon proti lupům DS hair anti-dandruff® – vše produkty formy Uriage. Je možné využít i produkty výrobce Bioderma, např. Nodé DS+ šampon® s obsahem patentovaného komplexu DSactive™, jenž zaručuje dvojí účinnost díky biologickému působení na příčinu vzniku šupin. Omezuje množení kvasinek Malassezia, které jsou zodpovědné za vznik lupů a zabraňuje recidivám tím, že minimalizuje vylučování kožního mazu, který způsobuje šíření Malassezie. Silné keratoregulační látky odstraňují silné lupy a zabraňují jejich návratu. Šampon Nodé DS+ obohacený o zklidňující látky okamžitě a dlouhodobě zmírňuje svědění vlasové pokožky. Patentovaný přírodní komplex D.A.F pak zvyšuje práh snášenlivosti citlivé vlasové pokožky. Přípravky firmy Dercos s účinnou látkou selenium disulfid výrazným způsobem snižují množství Malassezia restricta a Staphylococcus epidermidis a obnovují rovnováhu mikrobiomu. Tento typ terapie vykázal efekt nejen jako doplňková terapie, ale i v rámci monoterapie. Důležité je i povědomí o správné aplikaci léčebných šamponů. V akutní fázi se doporučuje aplikace 3× týdně po dobu 4 týdnů, poté ve fázi udržovací 1× týdně nebo 1× za 2 týdny. Je nutné šampony nanést na mokré vlasy a vmasírovat do pokožky hlavy. Působení by mělo být dostatečně dlouhé (až do 10 minut). Užití přípravků Dercos DS v terapii seborhoické dermatitidy kštice s obsahem disulfidu selenia může z vlastní zkušenosti vést k signifikantnímu poklesu recidivujících změn v oblasti kštice. Dostupné jsou i preparáty s obsahem uvedené účinné látky a derivátu kyseliny hyaluronové k hloubkové péči o vlasový stvol (hydratace). Novinkou v ovlivnění symptomů klinických i rozsahu postižení je užití ošetřujícího séra Dercos 10 v bezoplachové péči o pokož-
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2025;19(1):11-15 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 15 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY seboroická dermatitida ku hlavy. Účinné látky obnovují rovnováhu mikrobiomu pokožky hlavy, hydratují a vedou ke zklidnění a k obnově kožní bariérové funkce. Indikací je doplňková péče či přítomnost lupů, dále u projevů seboroické dermatitidy kštice. V klinickém sledování došlo k redukci více než 64 % lupů do 1 měsíce. Efekt byl prokázán i na subjektivní obtíže typu pruritu a pálení. V literatuře byly dokumentovány i případy odpovědi na systémovou nízce dávkovanou léčbu isotretinoinem (3) a dále i efekty při užití metronidazolu u klinicky závažných stavů. Kortikosteroidy systémově mohou být užity výjimečně spíše pouze u rozsáhlých diseminovaných forem postižení s náchylností k recidivám a u erytrodermických projevů (dávky maximálně do 60 mg/den ekvivalentu prednisonu). Užití systémově podaných antibiotik lze doporučit jen u sekundárních bakteriálních infekcí. Závěr Seborhoická dermatitida je poměrně často se vyskytující onemocnění s komplexními projevy. V řadě případů jde o chronické onemocnění. V terapii je velmi žádoucí compliance pacientů. Dle klinického posouzení a průběhu onemocnění indikujeme lokální, systémovou a podpůrnou terapii. U závažných a recidivujících případů je nutné komplexní vyšetření pacientů. Řada terapeutických postupů by mohla vést k iritačním komplikacím kůže. V diferenciální diagnostice musíme pomýšlet i na řadu dalších možných kožních stavů. Závažnější projevy mohou souviset s neurologicky definovanými nemocemi či s HIV infekty a jinými imunosupresivními stavy. LITERATURA 1. Bikowski J. Facial seborrheic dermatitis: a report on current status and therapeutic horizons. J Drugs Dermatol. 2009 Feb;8(2):125-33. PMID: 19213227. 2. Brodell EE, Smith E, Brodell RT. Exacerbation of seborrheic dermatitis by topical fluorouracil. Arch Dermatol. 2011 Feb;147(2):245-6. doi: 10.1001/archdermatol.2010.420. PMID: 21339458. 3. de Souza Leão Kamamoto C, Sanudo A, Hassun KM, Bagatin E. Low-dose oral isotretinoin for moderate to severe seborrhea and seborrheic dermatitis: a randomized comparative trial. Int J Dermatol. 2017 Jan;56(1):80-85. doi: 10.1111/ ijd.13408. Epub 2016 Oct 25. PMID: 27778328. 4. Goldust M, Rezaee E, Raghifar R. Treatment of seborrheic dermatitis: comparison of sertaconazole 2 % cream versus pimecrolimus 1 % cream. Ir J Med Sci. 2013 Dec;182(4):7036. doi: 10.1007/s11845-013-0960-8. Epub 2013 May 29. PMID: 23715821. 5. Handler MZ. Seborrheic dermatitis. [Internet] Available from: https://emedicine.medscape.com/article/1108312-overview? 6. Litt JZ, Powlak WA. Drug Eruption Reference Manual. 5th ed. Cleveland, Ohio: Wal-Zac Enterprises. 1966; 465. 7. Zani MB, Soares RC, Arruda AC, et al. Ketoconazole does not decrease fungal amount in patients with seborrhoeic dermatitis. Br J Dermatol. 2016 Aug;175(2):417-21. Ekzémy a dermatitidy 4. rozšířené a aktualizované vydání Aktuální téma: Chronický ekzém ruky, Atopický ekzém Nina Benáková Ekzémy a dermatitidy patří mezi nejčastější kožní choroby v ordinaci dermatologa, ale i praktického lékaře pro dospělé a děti. Mezi nejznámější, ale také terapeuticky nejnáročnější, patří atopický a dyshidrotický ekzém a seboroická dermatitida. A nejen z pohledu kožních chorob z povolání také kontaktně alergický ekzém a iritační dermatitida. Od předchozího – zcela rozebraného – vydání této knihy, došlo k výrazným změnám jak v imunopatogenezi, tak k pokroku v lokální a především v systémové terapii. Ve čtvrtém vydání jsou proto všechny kapitoly aktualizovány, doplněny a rozšířeny. Jako hot topic je velká pozornost věnována atopickému ekzému a nově zařazenému ekzému ruky. Systematicky jsou uvedeny základní diagnostické a diferenciálně diagnostické algoritmy ekzému a dermatitid. Rozebrány jsou zásady komplexní léčby a prevence a podrobněji rozvedeny režimy zevní léčby emoliencii, lokálními kortikosteroidy a imunomodulátory. Součástí je i receptář ověřených receptur pro magistraiter preskripci. Dále jsou uvedena i méně častá či nastupující nová lokální léčiva jako jsou inhibitory JAK kináz, fosfodiesterázy 4 a arylhydrokarbonových receptorů. Probrána je fototerapie, psychoterapie i komplementární léčba. K zásadnímu průlomu v oblasti farmakoterapie došlo v oblasti celkové léčby u atopického ekzému, proto jsou v léčbě kromě konvenčních imunosupresiv zahrnuta i biologika a inhibitory JAK kináz. Zvláštní pozornost je věnována terapeutické edukaci. Speciální podkapitoly jsou věnovány léčbě speciálních populací – dětem, gravidním a ve stáří. Kniha je opatřena užitečnými přehledy jako jsou aktualizované standardní sady hapténu pro epikutánní testování v ČR a pasporty pro pacienty, formulář pro Léčebný plán, písemné poučení pro pacienty se systémovou léčbou; kniha je zakončena aktualizovanou edukační brožurou pro pacienty a rodiče dětí s atopickou dermatitidou. Maxdorf 2025, 288 str., barevné ilustrace, edice Jessenius ISBN: 978-80-7345-815-7 Cena: 395 Kč Formát: 110 × 190 mm, měkká vazba KNIŽNÍ NOVINKA
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=